Na podzim 2017 chystáme opakování spojení! Více informací najdete na etera.cz!

Holčičky vylétly z rodného hnízda... a vzápětí poslaly první pozdravy. Mějte se báječně, holky moje, ať vás paničky moc nezlobí a pamatujte na dobré teriéří vychování

Užíváme si poslední necelý týden, než nás holky opustí. Hrajeme si, mazlíme se, užíváme si každé společné volné chvíle. Holky jsou čím dál šikovnější a poprvé u nich začínám pozorovat trochu povahové rozdíly. Na obou je vidět, že jim hlavička začíná pobírat už i jiné věci, než jen hraní, baštění a spaní. Jsou neuvěřitelně chytré a hrozně rychle se učí. Moc rychle to všechno uteklo...

Z holek sjou regulerní malí pejsci. Celé dny hrami s mámou, Babsinkou, s návštěvami, s dětmi, s námi. Aportují, přetahují se. Dělají pěkný randál. Byt už je jim ale na jejich řádění docela malý a tak trávíme hodně času venku na trávě a na zahradě, kde se jen dá. Pravidelně jezdí autem. Už jsou zcela odstavené . Mají 100% přivolání pro dobrůtku, doma i venku. Venčí se jen na podložce a už jen přes den. Zvládají být zavřené krátkodobě doma v kleci nebo při cestování v přepravce. Návštěvy chodí vítat až na chodbu se mnou a neuvěřitelně u toho vrtí.

Uteklo to jako voda a holkám už je tolik, že by už mohly opustit rodný dům, my se ale rozhodli, že si jich ještě chvíli užijeme. Eterka už téměř nekojí, i když každé ráno ještě holčičky zkoušejí, zda by se nědala obměkčit.  Holky lítají jako splašené, doma jsou už po celé bytě, využívají probíhačky kolem dokola. Hrajou si se vším a neustále, s Eterkou s Babsinkou s každým příchozí. Eterka je moc hodná a dělí se s malými o své jídlo, nosí jim kosti a dokonce jim i vyvrhuje. Také jsou holky už trochu šetrnější ve svém stisknu, lépe se naučily koordinovat své zoubky a stisk a jsou jemnější, občas :) Vydrží spát bez venčení celou noc a naoplátku jen s malými přestávkami na spánek řádí po celý den. A začala jim škola a tvrdá maminčina výchova. Také potkáváme poslední dobou tolik dětí, že Eterka je socializovaná až běda :) a nejen psí děti. Poprvé venku, první štěkání, první očkování, a první a poslední čipování. Všechno zvládají bez mrknutí oka :)

Na sluníčkové návštěvě u Verči a jejích teriéřích kluků v Petrově. Autorem fotek je Verča.

Nastávájí změny. Tou největší je, že holky mají nový vlastní bejvák, kde je jejich miska v bezpečí před pažravou mámou, která se rozhodla, že už prcky pomalu odstaví. Poprvé na ně vrčí, o pár dní později už i cíleně pohlavkuje. Naopak Babsinka svou roli zlé tetičky čas od času opouští a dobrovolně vybízí malé holky ke hře. Zažívají spoustu poprvé. Vyzkoušely si obojky, herna se jim rozšířila o "agility" překážky, kde rády trénují balanc a poprvé se bez větších útrap projely v přepravce autem. Už váží přes kilo, pravidelně baští granulky, maso i ožužlávají kosti. Byly potřetí odčervené. Před jejich ostrými zubisky a neuvěřitelným stiskem není nic v bezpečí a visí trhají a cupují vše na potkání.

Návštěv začíná přibývat a dveře se u nás netrhnou. Častými návštěvníky jsou také děti a tak se krom holek socializuje vlastně i Eterka. Ta překvapila a i přes svou pažravost dětem poprvé přinesla jídlo - kuřecí křídlo, do kterého se zkusily pustit. No, zatím jim to moc nešlo :-D Doba, po kterou jsou vzhůru se začíná prodlužovat a řádí jak černé ruky. Zoubky už mají venku, a tak zkouší práh bolestivosti na všem v jejich dosahu. Obě už mají vybrané své budoucí paničky, nová volací jména Gill a Gia, obě budou bydlet v Praze (teda skoro:) a naplánovanou mají dráhu pořádných parťáků, sporťáků a s největší pravděpodobností i agiliťáků. Mám velkou radost.

Holkám je 28 dní, jsou podruhé odčervené a přijela je zkontrolovat chovatelka Jitka z chs Dai Muratori s rodinou. Prckové viděly poprvé prcka :)

Holky rostou jako z vody, prořezávají se jim zoubky a už pravidelně baští příkrmy a zapíjejí to mlíčkem od mámy. Žádná hračka už před nimi není v bezpečí. Co chytnou, to zatřepáním hlavičky zabijou a odnesou :) Na zavolání už cupitají a vrtí, co jim ocásky stačí. Také začíná pomalu s výchovou pomáhat tetička Babsa, trpělivá mamina jim zatím totiž stále dovolí vše, jen to jídlo by jim nejradši snědla sama. V našem obýváku už jsou naprosté suverénky a s nadšením přijímají a pusinkují veškeré návštěvy. A poprvé viděly zblízka na návštěvě psa s pořádnýma chlupama.

Prckové rostou jako z vody a bohužel puntíky na hlavičkách jsou už téměř fuč. Mimo spánek už tráví všechen čas mimo bedýnku oždibováním a zabíjením hraček, ochutnáváním prvních příkrmů (namočené granule, syrové maso, dršťky, mámino mlíko, jim chutná vše) a samozřejmě hrou spolu navzájem, nebo s trpělivou mamkou, která se do her už trochu neohrabaně roztomile zapojuje. Rádi pak společně usínají v chlupatém pelíšku, který je velkým favoritem i našich dospělých holek.

Prckové začínají čím dál víc przkoumávat okolí bedýnky, i když na volném prostoru je to zatím ještě příliš dobrodružné. Bezzubými tlamičkami také už ochutnávají všechno, co do nich jde strčit. 

Kuk!

Dlouho jsem si lámala hlavu, jak originálně a italsky (aby to ladilo s názvem chs), nebo snad švédsky (odkaz na tatínka) a v žádném případě ne anglicky, holky oficiálně pojmenovat. Až se tak nějak hned vzápětí po narození pojmenovaly samy. A protože věřím, že i jméno tvoří budoucnost, myslím, že to prťavky mají nalajnové docela fajn :)

Představuji vám tedy:

Holky rostou jako z vody! A pokaždé, když nakouknu do bedýnky, najdu je společně s Eterkou v další a další vtipné pozici.  

Eterka po poklidně stráveném nedělním dopoledni zvládla odpoledne samostatně přivést na svět dvě krásné a zdravé holky - mini Eterku (trikolorku) a mini Pandu (černobilku). Děkujeme za veškerou pomoc porodním i veterinárním tetičkám!

Babsinka v rámci příprav dělala poctivou psychickou podporu a venku mezitím napadly závěje :)

Den 52. a hurá, sněží, a taky se nám to už pomalounku blíží. A pro ty, co stále něvěřili, fakt tam jsou! Přiložena fotka pro porovnání před.

Den 49. Místo předčasně odstrojeného stromečku, máme ode dneška v provozu porodní bedýnku, která má dokonce své vlastní severské jměno a sklízí doma úspěch.

Pár posledních dní loňského roku jsme strávili s kamarády na Moravě, daleko od ruchu velkoměsta.

Pohoda v trávě, aneb s matkou na výletě ve svatém Jánu. A ačkoliv v kalendáři prosinec, ve vzduchu nefalšované jaro.

Máme za sebou neuvěřitelný týden uprostřed hlubokých severských lesů, mezi jezery, v útulné chaloupce až v dalekém podzimně/zimním Švédsku. Bylo to krásné, úchvatné, zelené, mokré, slunečné, ale taky hodně studené a příliš krátké. Kromě spousty výletů jsme stihli naplánovat Eterce i úspěšné rande s Pandou. Pejsci si spolu padli hned do oka. Kryli jsme hned v den příjezdu a za dva dny jsme ještě přerývali. Tenhle úžasňák naživo předčil veškerá má očekávání. Děkujeme, Anno!